Vzpomínka na doc. Pavla Pospíšila
doc. RNDr. Pavel Pospíšil, Ph.D. (1966–2025)
Dne 22. října 2025 nás ve věku 59 let náhle opustil náš dlouholetý kolega a přítel doc. RNDr. Pavel Pospíšil, Ph.D. Jeho nenadálý odchod nás všechny zaskočil a současně velmi bolestivě zasáhl. Je těžké jej přijmout a vyrovnat se s ním.
Pavel se narodil 14.
dubna 1966. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy
university, studium úspěšně dokončil v roce 1989. V roce 2003 na
stejné fakultě získal titul Ph.D. Na Vysokém učení technickém v Brně byl
v roce 2010 jmenován docentem.
Po absolvování vysoké školy Pavel zamířil krátce do praxe, věnoval se zejména geofyzikálním pracím. Brzy ale zvítězila profese vysokoškolského pedagoga, které pak zasvětil celý svůj život. Tuto dráhu zahájil v roce 1990 na Vysokém učení technickém v Brně, externě přednášel inženýrskou geologii také na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 2009 působil jako pedagog na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava: nejprve na Hornicko-geologické fakultě, později na Fakultě stavební, kde byl odborným garantem a přednášel předměty se zaměřením zejména na inženýrskou geologii a GeoBIM.
Kromě pedagogické práce se zabýval také výzkumnou činností a projekty přicházejícími z praxe, které se týkaly zejména metod inženýrskogeologického průzkumu a geotermální energie. Spolupracoval při tom s domácími i zahraničními odbornými týmy. Zaměřoval se zejména na výzkum stavebního kamene, výzkum vlastností horninového prostředí v různých aspektech inženýrských úloh. Později se věnoval také tématům souvisejícím s charakterizací horninového prostředí i pro účely využívání geotermální energie.
Pavel po dlouhá léta aktivně působil v České asociaci inženýrských geologů (ČAIG). V roce 2003 převzal její předsednictví po RNDr. Janu Markovi, CSc. Tuto funkci vykonával do roku 2005 a pak znovu v období 2009–2013, opět po prostřídání s Janem Markem. Myslel jsem si, že osvědčený tandem Marek–Pospíšil bude dále pokračovat, a byl jsem proto značně překvapený, když mne tehdy Pavel vybídl, abych tuto štafetu převzal, a navrhl mne jako příštího kandidáta. Položil tak základ nové tradici, kdy si od jeho posledního předsednického působení začali zvolení předsedové ČAIG hledat nástupce vždy po uběhnutí čtyř let, tedy dvou funkčních období. Po dokončení svého předsednictví se stal zástupcem regionální pobočky ČAIG za Ostravu a byl jím až do současnosti. Od roku 2019 dále působil jako předseda Unie geologických asociací (UGA). Uplatnil se i na mezinárodním odborném poli jako dlouholetý předseda české národní skupiny v rámci Mezinárodní asociace pro inženýrskou geologii (IAEG). Udržoval srdečné vztahy také s kolegy a kolegyněmi ze Slovenské asociace inženýrských geologů (SAIG), s nimiž se rád setkával na odborných i společenských akcích.
Všechny svěřené funkce vykonával s jemu vlastní zodpovědností. Jako předseda ČAIG pravidelně a spolehlivě dojížděl do Prahy na jednání Rady ČAIG, a to nejprve z Brna, později z Ostravy. V roli předsedy ČAIG také zorganizoval 1. národní inženýrskogeologický kongres, který se konal od 31. srpna do 3. září 2009 v aule VŠB-TU Ostrava. Toto odborné setkání bylo prvním kongresem naší novodobé inženýrské geologie a položilo základ další tradici: po něm následovaly inženýrskogeologické kongresy v Liberci (2014), v Brně (2017) a v Ústí nad Labem (2022), organizované vždy pod vedením aktuálního předsedy ČAIG.
V rámci činnosti ČAIG se Pavel nejdříve spolu s Janem Markem intenzivně věnoval připomínkování stavebního zákona, které bylo i přes veškeré snahy bohužel neúspěšné. Následně se zapojil do diskusí spojených s přípravou národní přílohy Eurokódu 7. V letech 2013–2016 se pak aktivně jako spoluautor podílel na tvorbě ČSN P 73 1005 Inženýrskogeologický průzkum. Po jejím vydání se účastnil dlouhé řady jednání, která byla vyvolána zpochybňováním tohoto dokumentu některými oponenty z okruhu zástupců geotechnické skupiny. Jejich výstupy místy sahaly až ke zpochybňování samotného oboru inženýrské geologie a jeho práva na existenci. S tím Pavel důrazně nesouhlasil, na jednáních proti takovým tvrzením vždy aktivně vystupoval a trpělivě vysvětloval metodické zásady a postupy inženýrské geologie jak obecně, tak i konkrétně v rámci inženýrskogeologického průzkumu.
Od roku 2018 se na několik let aktivně zapojil jako jeden z autorů do příprav novelizace TP 76 Inženýrskogeologický průzkum. Během zpracování této novelizace začaly být dlouhodobě zaužívané principy inženýrské geologie některými spoluautory z řad geotechnické skupiny nazývány geotechnikou. Tento absurdní spor z počáteční čistě terminologické roviny postupně přerostl v útoky na samotnou podstatu inženýrské geologie a z oblasti přípravy technických podmínek se přenesl i do procesu aktualizace normy ČSN P 73 1005. Také proti její kritice se Pavel aktivně vymezoval. Otázka protivenství, jemuž čelí ČSN P 73 1005 i novelizace TP 76, není bohužel doposud uzavřenou kapitolou.
Na všechna jednání Pavel přicházel vždy perfektně odborně připravený. Nepřehlédnutelná byla jeho schopnost brilantní a kultivované argumentace. Obdivovali jsme, jak i v obtížných momentech zachovával klid a rozvahu. Jenom zcela výjimečně jsem jej zažil i poněkud bojovnějšího. Ani v tomto případě ale z jeho strany nešlo o ztrátu sebekontroly – naopak, když to bylo vhodné, uměl zcela vědomě dát protistraně najevo, že i on umí zvýšit hlas. Říkal jsem mu, a nejenom já, „klidná síla“ – a Pavel se tomu smál. V rámci činnosti ČAIG jsme byli v těsném pracovním kontaktu. Protože nesídlil v Praze, nemohli jsme se fyzicky potkávat tak často, jak bychom chtěli, a proto jsme vše hodně diskutovali po telefonu. Jednou jsem si všiml, že v seznamu mých telefonních hovorů významně dominuje, a tak jsem mu z legrace sdělil, že si s ním podle výpisu telefonuji častěji než s vlastní manželkou. Pavla to pobavilo a dával to pak k dobru na různých neformálních setkáních.
Říká se, že se charakter člověka promítá do způsobu řízení automobilu, a Pavel toho byl dokladem. Auto řídil excelentně a jeho jízda byla hladká, klidná, plynulá, příjemná a bezpečná. A přesně tak jsme se cítili v jeho přítomnosti – příjemně a v bezpečí, kdykoliv jsme měli možnost s ním trávit čas, ať už pracovně, nebo na různých mimopracovních setkáních. Byl milý, dobrosrdečný, korektní, taktní, pracovitý. Nikam se nedral. Naopak, byl vždy nablízku připraven pomoci. Uměl vyzdvihnout práci ostatních, upřímně pochválit. Charakteristický byl jeho optimistický přístup k životu a činorodost, která se projevovala i v oblibě technického pokroku, jehož všechny přínosy si rychle osvojoval a rád je profesně i volnočasově využíval.
Pavel nebyl jen zapáleným geologem a pedagogem. Byl i tatínkem a dědečkem v milující rodině a rodinný život si užíval. Se svojí ženou Naďou tvořili neoddělitelný pár, který spolu s ohledem na podobné odborné zaměření sdílel nejenom soukromé rodinné záležitosti, ale řešil i bohatou společnou pracovní agendu. Spolu také cestovali do exotických krajin, takové poznávání dalekého světa měl Pavel obzvlášť v oblibě. Na domácí půdě se zase rád věnoval golfu.
Pavel byl uznávaným odborníkem v oboru inženýrské geologie a významným způsobem se zasloužil o rozvoj tohoto oboru i samotné České asociace inženýrských geologů. Obojímu obětoval mnoho ze svého osobního času. Budeme ho velmi postrádat nejenom jako odborníka, ale především jako dobrého člověka. V jeho osobě odešel skutečný gentleman české inženýrské geologie. Zůstane navždy v našich srdcích.
Jan Novotný
